Bublina se loučí
Přivedli jí na utracení a přesto s námi prožila ještě dva a půl roku. Nového páníčka, u kterého by v klidu dožila, za tu dobu nenašla, přesto snad byla spokojená a šťastná. Teď se s námi malá fenka Bublina loučí.
Byla zvyklá žít s páníčkem a perskou číčou v klidu a neměnném rytmu. Ač se po mrtvici obtížněji pohyboval, o svá zvířata se snažil starat, jak jen mohl. A na veterinu chodil tam, co my. Po dalším ataku mrtvice se domů už nevrátil a my přislíbili příbuzným ujmout se kočky. O psa prý je postaráno. Nakonec bylo vše jinak, číču udali na inzerát a Bublinu přivedli utratit. Fenka sice nebyla v ideálním zdravotním stavu, ale rozhodně se, vitální a s chutí k jídlu, nejevila jako adept na euthanasii. Z veteriny nás požádali o pomoc a už to bylo. Přibyla nám malá flekatá „čuba“.
Zpočátku se s námi přemísťovala mezi dvěma domácnostmi, zvládala i přítomnost koček a našich dětí. Jízda autem jí nedělala problém. Nakonec zakotvila u babičky, v domku se zahradou, kam se mohla vyběhnout vyvenčit bez rizika štípanců od hus či pacek od bláta a kde jsme častým hostem. Přišla k nám na podzim krátce po výstavě „Sen zvířat“. S sebou si přinesla pár zdravotních problémů. Problematické hárání, nádory na mléčné liště, zuby v ne ideálním stavu a alergii na bleší kousnutí.
Po několika měsících absolvovala předoperační vyšetření a následně dost dlouhý a rozsáhlý chirurgický zákrok. Vzhledem k věku bylo jasné, že další narkózu už asi dávat nebudeme a tohle je „hop nebo trop“. Zvládla kastraci, náročný zákrok na zubech s trháním špičáků, za kterými byly schovány píštěle zasahující až do nosu, i odstranění tří cecíků s nádorky na mléčné liště. U mladého psa by správným postupem bylo odstranění celé mléčné lišty a po zhojení absolvování téhož na druhé straně, to ale pro starou fenku vzhledem k délce zákroku nepřipadalo v úvahu. Bylo jasné, že časem asi zas „něco naroste“, ale i takhle jsme jí mohli prodloužit a zkvalitnit život.
V prvních dnech po operaci jsem se proklínala, že jsem fenku ještě nechala operovat. Byla nešťastná a i přes léky proti bolesti se očividně trápila a zotavovala se jen pomalu. Zato pak se její stav výrazně změnil, přestalo jí z tlamy táhnout jako ze žumpy, kondice se vylepšila a její věk jí hádal jen málokdo. Další zdravotní problém jí soužil déle. Mořila jí alergie na blechy.
Blechy, které s sebou přinese kotě z vesnického kravína, se hubí celkem dobře. Sídlištní blechy, přikrmené všemi odblešovacími prostředky, jsou takřka nesmrtelné. A kocour, i s protibleším obojkem, se osvědčil jako kurýr, který na pro blechy asi velmi chutnou Bublinu přinesl jen tu jednu blechu, co stačila pro spuštěni alergické reakce. A následovalo vydrbání a vylízání hřbetu. Zvítězili jsme po mnohaměsíčních bojích, kdy přípravky s fipronilem nezabíraly vůbec, kombinace obojku, různých spotů a Bio Killu trochu a na chvíli a jedinou účinnější metodou se ukázalo být koupání psa a luxování koberce. S luxováním potíž není, ale koupání Bublina moc nemilovala. Následovalo obvykle po koupání dětí, kdy do plné vany vody byl postaven pes, koukala mu jen hlava a bleší provinilec byl utopen, nebo objeven na hlavě, kam se vyšplhal ve snaze zachránit se. A za dva až tři měsíce zas kocour dopravil dalšího blešího labužníka a vše se opakovalo. Nakonec nás zachránil přípravek Bravecto , od prosince do května už Bublinu žádná blecha nesoužila. Mimochodem, na kocourovi se obvykle nenašla ani jediná.
Aby babička mohla brzy litovat toho, že byla měkká a „Čubu“ nám azyluje u sebe, dostavil se tak před rokem loužičkový problém. Zpočátku čistotná Bublina (jen vyžadující venčení v pět ráno) začala občas nezvládat a pak už se stalo pravidlem, že vytvoří loužičku a teprve poté začne upozorňovat, že potřebuje ven. Zdravotní potíže jsme vyloučili. V létě to řešily otevřené dveře na zahrádku, na podzim přituhlo a na konci roku, v době babiččiny dovolené na horách, jsme narychlo kupovali psí klec (dog rezidence) a učili Bublinu na nový pelíšek. Pochopila to během pár dnů. Byly okamžiky, kdy nebyla nadšená, (když z kuchyně ucítila uzené, okamžitě halasně žádala vypuštění ven), i momenty, kdy si spokojeně lebedila v kleci, skrytá před pobíhajícími dětmi. Od půlnoci do čtyř do rána na Nový rok, když zvuk luxu z většiny překryly petardy (i tak chudáci sousedi), čistil půjčenou profesionální mašinou můj drahý babiččiny koberce do stavu „před Bublinou“. Čuba spokojeně prospala v kleci hodiny v kuse bez potřeby čůrat a pak půl hodiny poté, co byla naposledy na zahrádce, vyrobila loužičku. Bezprostředně po napití musela upalovat ven. I tak se jí občas přihodila i v kleci nějaká nehoda, buď ve spánku, nebo bezprostředně po probuzení. Poslední týdny se jí praly v průměru tři pelíšky denně. Ale nijak ji to nezkrušilo. Vitální, veselá, asi trochu senilní, nahluchlá, žravá….
Ráno splivla téměř celou konzervu (kočičí DM), kocour, aby neřekl, olízl dvě lžičky. Pak následovaly tři otočky na zahradu a zpět. Pak dlouhý spánek. Večer granule, během dne žebrota a loudění. A v naší přítomnosti zvláštní funkce luxu, číhajícího pod dětskou židličkou. Protože naše děti stolují jako prasátka z korýtka, přišla si na své. S kocourem (Frajer, kdysi pracovně zvaný Modroočko) uzavřeli jakési ozbrojené příměří (s našimi kočkami rozhodně vycházela líp), které bylo občas přerušeno drobnou šarvátkou. Jednou nás zburcoval strašlivý štěkot a kvílení z kuchyně, po doběhnutí jsme zjistili, že Čuba žaluje na kocoura. Kocour na lince kradl a nerozdělil se. Jindy naopak kořist shodil dolů a Bublina se postarala o obal a hodovali oba.
S dětmi vycházela celkem dobře a byla vůči nim dost trpělivá. Bylo několik momentů, kdy jí nenechavý synátor prudil a ona mu s vzteklým vrčením a cvakajícími zuby vysvětlila svůj názor na věc. Náhodný pozorovatel by čekal kousance zralé na šití, dítě – prudič s brekem vycouvalo, ale na rukou nebylo jediné škrábnutí. Mladší syn jí měl moc rád, často jí nosil hračky nebo mlsky a otvíral klec. Chyběly jí procházky, ale bez vodítka ji nešlo pustit, bez jediného ohlédnutí mizela za rohem. Kombinace navíjecího vodítka, kočárku a neřiditelného trpaslíka na odrážedle se ukázala být velmi náročnou, takže Bublině většinou zbývalo jen venčení na zahradě, vyhlížení ze zápraží a štěkání na kolemjdoucí. Ráda jezdila autem.
Hledali jsme pro ni někoho, kdo by ji mohl nechat dožít v lepších podmínkách, třeba s více procházkami, nebo druhým psem… Marně. Nabízeli ji na fotografiích v kavárně Stardust, jezdila s námi na umísťovací výstavy. Když začal loužičkový problém, bylo už jasné, že nejspíš dožije u nás. Při prosincové kontrole na vererině se potvrdilo, že na mléčné liště se objevily další, tehdy ještě malé, nádorky. Shodli jsme se s veterináři, že patnáctiletou fenku až dalšímu, delší dobu trvajícímu, chirurgickému zákroku podrobovat nebudeme, že počkáme, „dokud to půjde“. Minulý měsíc nádor rychle začal nabírat na objemu a brzy bylo jasné, že to Bublině začíná být nepříjemné, napnutá kůže omezuje v pohybu a hrozilo, že boule brzy praskne a začne hnisat…
Bublina byla uspána injekcí 1.5., předtím se ještě stihla spřátelit s yorkshirským teriérem, dalším pacientem. S pomocí dětí jsme vybrali jablůňku, vykopali dvě jámy, hlubší pro Bublinu a mělčí pro stromeček, co nad ní poroste. Získala dva a půl roku snad ne úplně marného života. Bublina se loučí.
http://www.kocky-online.cz/gallery/v/animals_os/ruzne/bublina/
